Film & TV Film 1990-2009 Filmové obsahy a výklady Kultúra & umenie

Týždeň českej komédie: Kolja

Spolu s Janom Hřebejkom by som nerád staval Jána Svěráka k nekritickému „pritakávačovi“ nového režimu, ich filmy po roku 1989 sú často o revízii spoločenskej situácie Československa. Odmietanie komunizmu, odmietanie strany a žiarivý pocit oslobodenia západných dverí. Ich filmy reflektujúce normalizované časy najmä z 90-tych sú nasiaknuté ohromnou poetickou hĺbkou, skvelými hláškami a inteligentným podaním ich pravého zmyslu. Časom sa možno až príliš opakovali a jednostranne konieckoncov míňali účinku (teda Hřebejk) pri reflexii opakujúcich sa a úprimnosťou nie tak dôveryhodne strohých prirovnávaní, avšak pri filmoch ako Pelíšky (1999) či Kolja (1996) tieto ideologické tézy hrajú jasne v ich prospech. Majú šarm a dôvtip, psychologickú i konkluzívnu reciprocitu, vedú dejovisko ku koreňom nútenej segregácie a rozvratu, zatiaľ čo ich hrdinovia reprezentujú prostý a ranami skúšaný ľud.

Kolja je pomerne jednoducho vystavaný film, ktorého účelom sú motívy priateľstva a nárazníkom stretu dvoch kultúr, generačných bariér a babylonu jazykov. Práve hľadanie spoločného pred zavretými dverami Sveřákovi nesmierne kvitujem, vzťah malého Kolju a starého mládenca Františka Louka (Zdeněk Sveřák) zosobňuje v sebe typický proklamačný vývin vzťahov 2 neznámych ľudí, 2 naoko „znepriatelených štátov“, ich premosťujúcu slepú verbálnu syntax – čo bude ďalej?… Svojou nenásilnou a vidieckou formou patrí skôr medzi taký „underground“ medzi veľkorozpočtovými oscarovými hitmi (a to i na poli miestnych väčších komunít) a to ale prilákal do kín (v 40tich krajinách) milióny divákov.

Laskavá komedie o muži, který se domníval, že už nemůže být hůře a netušil, že právě prožívá nejkrásnější chvíle svého života. Františkovi už prošedivěly vousy. Kolja ještě nedosáhl školního věku a setkali se díky tragikomické životní situaci. Ti dva zůstali nakonec sami.Starý mládenec a kluk, kteří si navzájem nerozumějí a to ve všech směrech. Čeká je dlouhá a složitá cesta za úsměvem a láskou…(oficiální text distributora)

Kolju teda možno charakterizovať ako film dojemný. Hrá na city, na protikladnosť, používa spravidla typický konzervatívny prístup veci a netreba o ňom vedieť dopredu temer nič. Je o ústupkoch (groteskné situácie milostného charakteru, ktoré František tají pred malým chlapcom atď. atď.), používa narážky na kultúrne a spoločenské zvyklosti ČSSR-ZSSR a vyvážene dopĺňa humor na miesta jednak absurdna, ako i silno emočného razenia. V celkovom dojme teda vábi hranami emocionality a pritom je v detailoch nesmierne zábavný a svižný. Nie je najrozvážnejším umeleckým dielom, odráža našu podvedomú humanistickú stránku a nestará sa o závažné moralizujúce otázky, pracuje s každodennosťou viac, ako s filozofiou života (hoc práve spojovateľskou participáciou z jednotlivostí poskladá celistvo priateľstvo na celý život – pozn.). Perfektne zapasne i rozcuchaná dobová atmosféra, ktorá vypovedá pohľadom a dotykmi väčšmi, než doslovnými aspektmi.

Zapožičiam si časť textu obsahu tohto filmu zo stránky box.cz, ktorý záver dokonale  vývinovo zhrnul a výstižne opísal:

Kolja chce mermomoci vidět v místním kině ruské grotesky a František koupí pět lístků, aby se mohlo promítat. – Po návratu do prahy předá všetečná domovnice nájemníkovi předvolání na Bezpečnost. Na policii se Kolja drží svého „otce“ jako klíště. „Hodného“ estébáka Pokorného při výslechu brzy vystřídá „zlý“ kapitán Novotný. Dobře ví, že Loukova svatba byla fingovaná, ale vyslýchaný to nepřizná. – František koupí Koljovy boty. V metru se dá do řeči se svou známou a vystoupí bez chlapce. Po dlouhém hledání ho najde na stanici Moskevská. – Brož muzikanta znovu uklidňuje: Naděžda chce dostat dítě do Německa přes Červený kříž. – František si všimne, že Kolja je smutný. Zavolá své dávné milence Zuzi (učitelce ruštiny) a poprosí ji, aby chlapci přečetla po telefonu ruskou pohádku. – „Otec a syn“ se sbližují. Když Kolja dostane vysokou horečku, pomůže zoufalému Františkovi usmířená Klára, která pak zůstane v bytě přes noc.
Po milování jí František vypráví, že byl vyhozen z České filharmonie za hloupý žert, který napsal do dotazníku. Muž dá Kláře přívěsek nalezený v okapu, který tam podle ní zanesla kavka nebo straka. – Uzdravující se Kolja chce pohádku po telefonu, ale místo Zuzi zvedne sluchátko její muž, a tak František vykládá chlapci česky pohádku o Budulínkovi. Malý rus ji kupodivu rozumí. – Dvojice spolu tráví prázdniny.

Po návratu do Prahy udělá František chlapci oslavu narozenin (neví ovšem, kdy se narodil). Dá mu jako dárek malé housličky. Dobrou náladu zkazí komisní úředníce ze sociální péče. Zubatá. Tvrdí, že chlapce si patrně převezmou sovětské orgány. František se rozhodne jednat. Ukryje se i s Koljou u kamaráda Houdka v rodném městě. Přijme tu místo v kolonádním orchestru. Jednou večer poslouchají oba muži Svobodnou Evropu a slyší o událostech na Národní třídě. – Kolja je na „tátových“ ramenou a s Houdkem mezi demonstranty na Václavském náměstí. Všichni zvoní klíčemi, včetně estébáků Pokorného a Novotného. – Na letišti předává smutný František chlapce Naděždě, která si pro syna přiletěla. – Louka vystupuje s Českou filharmonií na Staroměstském náměstí pod taktovkou Rafaela Kubelíka. Mou vlast poslouchá mezi diváky i těhotná Klára …

O autorovi

Martin Hladký

Martin Hladký

Študuje na Fakulte ekonomiky a manažmentu v Nitre a mimo toho sa zaujíma o rôzne úrovne spoločenského poznania. Kedysi aktívnejšie športovanie vymenil za vzťah k filmovému umeniu a umeniu v rôznych jeho oblastiach.