Hudba Kultúra & umenie

Markéta Štechová: Zpívám hlavně o vztazích a silných emocích, a to jak svých, tak lidí kolem sebe

Vlado Král
Autor: Vlado Král

Na pražskej klubovej scéne pôsobíte už pomerne dlhú dobu, všetci ste skúsení hudobníci, ako sa počas tých rokov scéna zmenila?

No, všichni jsme zestráli, že jo! Haha. Můžu tedy mluvit hlavně o pohledu sebe a svých vrstevníků, a to jsou až na výjimky lidi, kteří chodí do klubů o dost méně než třeba před deseti lety. Jinak je tu všeho víc, hlavně sem stabilně jezdí hodně zahraničních kapel, a to nejen velkých, ale i menších. Návštěvnost českých indie koncertů tedy není nijak závratná, ale myslím, že dobrá hudba si svoje posluchače najde.

Taky bych řekla, že se zlepšilo vybavení většiny klubů a koncertních prostorů, pořadatelé až na výjimky přistupují k organizaci koncertů zodpovědněji než dřív, kdy občas kapela sama sháněla nějaké kabely nebo mikrofony, aby vůbec koncert mohl proběhnout.  A taky je tu ta mladší generace lidí, na které se mi líbí, že věří, že je všechno možné, a často v produkčních záležitostech překračují zajeté standardy hraní v klubech a vymýšlejí různé lokace i další podoby koncertů. To je podle mě skvělý.

Ktorú z vašich piesní hrávete najradšej? Prečo?

Z nové desky třeba All Alone, protože při ní dobře uvolním negativní energii, je taková lehce nihilistická. A někdy zase třeba Be Kind, která mě dostává do harmoničtějšího rozpoložení, což je, jak by kluci z kapely určitě potvrdili, vždycky potřeba. A někdy Addicted nebo starší Sober, na které lidi dobře reagují a to je strašně příjemné.

O čom spievate? Aké sú inšpirácie za vašimi textami?

Zpívám hlavně o vztazích a silných emocích, a to jak svých, tak lidí kolem sebe. Dalo by se říct, že celá poslední deska je o našich temných stránkách a o tom, co se může zrodit, když si je připustíme. Při psaní textů mě často inspiruje hudba, kterou kluci přinesou jako nápad, protože v sobě už má nějakou emoci, která je pro mě zajímavá.

Kapely môžu k tvorbe nových skladieb pristupovať rôzne. Ako prebieha váš tvorivý proces?

Nejčastěji tak, že kluci přinesou motiv nebo nápad, případně už celý song. Pak ho všichni rozvíjíme. Nejlíp nám to jde na chatě na soustředění, kde jenom jíme, pijeme a skládáme. A rozebíráme více či méně absurdní psychologické, sociologické a filozofické otázky, na to jsme fakt machři.

V skladbách na vašom druhom albume Is This Art? (2016) nájdeme rôzne vplyvy od synthwave, cez grunge, gospel a exotiku. Prečo ste sa rozhodli ísť takýmto, viac experimentálnym, smerom? 

Na Is This Art? se v tomhle směru podepsala naše touha vyzkoušet co nejvíc možnosti, které skýtá studiová nahrávka. Producentsky nám pomohl Jirka Burian, a právě s ním jsme si nejvíc pohráli s faktem, že jednu věc je možné aranžérsky uchopit hrozně různě a je potřeba se rozhodnout pro jednu cestu. Poskládali jsme tedy album tak, aby sice nabízelo tyhle všechny experimenty, ale aby pořád zvukově drželo co nejvíc pohromadě a byl to vlastně pop.

Aký je príbeh za skladbou Surprise?

Je to příběh vyhořelých lidí, kteří jsou pro restart svých emocí schopni udělat cokoli, co je nějak vyvede z míry, cokoli překvapivého a extrémního. Je to zoufalost a životní nespokojenost schovaná za provokatérstvím.

Aké najkurióznejšie miesto ste ako kapela navštívili?

No já bych řekla, že jednoznačně squat ve švýcarském Bernu, kde jsme už čtyřikrát přespávali během našich švýcarských turné. Dřív to totiž byl bordel, takže když jsme tam spali poprvé, bylo všude strašně moc matrací, zrcadel a měli tam leopardí futra. Je to hodně intenzivní místo, teď funguje jako komunita, jsou tam různé lekce a přednášky zdarma, fandíme tomu. Vždycky se tam o nás skvěle postarali.

Ktorí hudobnící mali najväčši vplyv na vaše muzikantské smerovanie?

To je u každého z nás trochu jiné. Za všechny asi The Cure, Depeche Mode, The Strokes, Blur, David Bowie, Muse, Placebo, Radiohead, Arcade Fire. Třeba.

Čo teraz počúvate?

Teď nejvíc asi nové Arcade Fire a Queens of the Stone Age a já jsem tedy strašně zvědavá na nové Arctic Monkeys.

Uživí vás hudba alebo pracujete?

Až na Matouše, našeho bubeníka, který se živí hraním a výukou hry na bicí a je v tom mimochodem skvělej, všichni pracujeme. Jako kapela fungujeme na té bázi, že z výdělků financujeme provoz dodávky, sem tam nějaké kapelní vybavení a studiové nahrávky. A soustředění, kde si to uděláme hezké.

Čo chystáte v najbližšej dobe?

Skládáme nové songy a v přípravě je klip. A taky hrajeme na pár akcích, které najdete na http://bandzone.cz/nano.

Váš odkaz čitateľom?

Pozvěte nás na Slovensko! Nebudete litovat!

 

 

Nano je indie elektro popová čtveřice, která spojuje rock’n’rollovou energii a silné melodie s melancholickým nádechem do jedinečného hudebního zážitku. Dala se dohromady v roce 2010 a od roku 2011 se pohybuje po českých klubech. Tvoří ji ex-zpěvačka Basta Fidel Marquet, ex-frontman Panamy Hadži, ex-basista z Prague Ska Conspiracy Květák a ex-bubeník Matouš z Pinking Shears. Koncerty Nano jsou energickou kombinací různých kytarových a elektronických hudebních vlivů s nečekaně autentickým soundem.

Po předzvěsti debutového alba, singlu Faster Than Love, vychází na podzim 2012 deska „2am Bedroom Songs“ a je uvedena singlem Sober. Ten boduje v hitparádách Radia 1 a Alternativa TV. Kapela aktivně hraje v klubech po České republice a na festivalech, absolvovala tři turné ve Švýcarsku a spolupracovala s Národním muzeem, pro které v roce 2013 složila píseň na výstavu Peníze. Mezinárodně zabodovalo i vystoupení v Balcony TV Prague.

Na jaře 2016 vydává kapela druhou desku nazvanou Is This Art? pod producentským dohledem Jiřího Buriana. Po čtyřech letech bylo na čase zachytit na nosič vývoj kapely, která našla svébytný indie-popový zvuk a která naživo dokáže pohltit. Deska je celistvou výpovědí o nejednoznačných tématech v přímočaré a zvukově dotažené formě. Rock’n’rollová energie zůstává, silné melodie se rozvinuly, večírek pokračuje.

Nejnovější album (2016): Is this art? https://nano.bandcamp.com/album/is-this-art

https://www.facebook.com/music.nano/

http://bandzone.cz/nano

 

 

O autorovi

Vlado Král

Vlado Král

Vyštudoval Hudobnú vedu na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. Momentálne pokračuje na tejto katedre ako interný doktorand kde sa venuje výskumu hudobno-historických pamiatok a využitiu nových médií pri ich spracovní. Vo voľnom čase občas prispieva recenziami do rôznych periodík, číta knihy, pozerá filmy a je veľkým fanúšikom seriálu X-Files.