Hudba Kultúra & umenie

M4REKG predstavuje svoj debutový album Singledom.

Pavel Chodúr

Moja prvá otázka, je taká nutnosť, lebo verím, že sa za ňou skrýva vždy iný príbeh. Ako to celé pre teba začalo? Kedy si sa rozhodol, že sa chceš venovať hudbe?

Já si myslím, že jsem se ještě pořád nerozhodl. Vlastně si jenom tak dělám věci, co mě baví. Samozřejmě, že mě to k té hudbě táhne a nějaké důvody (proč se na to nevyprdnu) mám … a je i pravda, že se nějakým způsobem hudba hodně promítá do mého životě léta, že jsem jako dítě chodil do hudebky, pak hrál pár let v orchestru na lesní roh, začal psát u klavíru písničky, nechodíval nikam bez kytary, hrál si s xylofonem a akordeonem … Čili, “nezačalo to” nijak, jen se to tak nějak děje.

Pracoval si na množstve krátkych filmov. Väčšina z nich bola animovaná, a čo je asi najdôležitejšie spomenúť je, že každý z nich bol ocenený na rôznych festivaloch, nie len domácich. Ako si sa k tomu dostal? Nepracoval si totiž len s jedným tvorcom, ale hneď s niekoľkými.

Začnu asi úplně odzadu. Dostal jsem se k tomu úplně náhodou. Studoval jsem animaci (a moc mi to nešlo …). Bavilo mě asi více ten obraz pojit se zvukem a strašně mě demotivovalo, jak ta animace trvá, jak se ten proces vleče. Některým mým spolužákům a kamarádům to animování ale doopravdy hodně šlo a některé z nich zabavil můj hudební rukopis. A asi tak to nějak začalo, dělal jsem prve pro lidi blízké, později mě oslovili další a jiní. Od bakalářek k diplomkám, od spotů k podmazovkám, když tak nad tím přemýšlím, asi to ani není až tak zábavný a atypický příběh. Když poté některé ty filmy někde trochu uspěly, já z toho měl samozřejmě obrovskou radost – to je ale asi běžné, že když něco stojí hodně energie a času (a nervů) a následně to někdo nějakým způsobem docení, tak to vždycky potěší, žejó?

Na aký z filmov, do ktorých si robil hudbu, spomínaš ako na film, ktorý bol pre teba ako hudobníka výzvou?

Výzva? To byly asi všechny … 🙂 Je to možná tím, že každý je odlišný, příběhem, výtvarnem, způsobem vyprávění, náladou i technicky. Vlastně i ten způsob práce jednotlivých tvůrců je úplně odlišný. Někdy to sice je náročnější, měl jsem ale při těch spolupracích pokaždé velké štěstí na úžasné lidi.

Momentálne si krstil svoje prvé hudobné CD. Aké sú pocity z krstu?

Pocity? Skvělé! Křest proběhl v rámci happeningu “Lucie Světlo”, každoroční akce jedné neziskovky, která v Kopřivnici vytváří galerii pro umění art brut. Celý ten šílený projekt nese název Ke hvězdám a vysněný cíl se jmenuje Galerie Galaxie. Bude to víceúčelový kulturní prostor, kde se budou moci prezentovat umělci čistého srdce – primárně tvůrci s autismem, mentálním postižením či jiným duševním onemocněním (premisou je ale spíše jenom ta úplná otevřenost, ono vlastně často ani není jasné, kdo je jakože normální …). Nicméně, myšlenka projektu se mi hodně líbí a jsem tudíž moc rád, že se křtilo právě tam.

Jednu místnost galerie jsme pojednali jako průchozí expozici, takovou prostorovou instalaci alba s projekcemi tří videí ze “Singledom”. Povalovaly se tam kromě hromady papíru (a textů) i všemožné drobné artefakty nějak spjaté s deskou. Na jednom kraji místnosti viselo třeba plastové pouzdro, kde byly štosy popsaných papírů, rukopisy celé desky a šlo vidět, které věty se třeba do songu “That Feeling” nakonec nedostaly. Ale nikomu jsem vlastně ani neřekl, že to tam je. Nejvíce mě překvapilo, jak na to moje chaotické rádoby umění reagovaly malé děti, dospělí často jenom zírali, děti se ale tvářily, že tomu všemu vážně rozumí.

Deska vyšla jenom digitálně, na křest byly ale připravené kartičky s odkazy, takové pohlednice, které jsou velikostně jako booklet CD. Povalovaly se tam všude, kdo si vzal, mohl si pak muziku stáhnout, vypálit a založit do sbírky. Jednu z těch kartiček pak šampaňským pokřtila zpěvačka Lenka “Lo” Hrůzová, která s projektem galerie spolupracuje už déle. Takže křest byl síce náročný, ale podle mě povedený.

Tvoju hudbu by sme mohli označiť za alternatívnu. Prečo si si zvolil tento druh hudby a nie niečo, čo je povedzme divákovi a tomu, čo sa dnes počúva bližšie?

Označil, neoznačil, nevím. Asi jsem nad tím nepřemýšlel. 🙂 Poslouchám hodně různé muziky a hodně z ní mi ani nepřijde jako “jiná”. Ono to to členění jde nějak obecně mimo mě. Nicméně, rozumím tomu, na co narážíš, a je to pravda. “Singledom” je můj projekt, na kterém jsem si chtěl zkusit více věcí a nějakým způsobem mi na tom záleží, proto se vlastně i tak “vystavuju” a vtírám všude možně, i když je mi to vlastně nepříjemné … řekl jsem si ale, že si to udělám, jak to cítím – ve výsledku hudebně, zvukově i vizuálně zvrhle.

Je fakt, že jsem některé kousky zkoušel posílat nebo pouštět pár lidem, jako takovou analýzu, co osloví koho a čím. Přišlo mi důležité mít jakoukoliv zpětnou vazbu od spektra posluchačů. To bylo hodně frustrující, protože ke každému člověku mluvily úplně totálně odlišné věci … Takže deska je “alternativní” hlavně proto, že jsem se na škatulky úplně vyprdl, uvědomil jsem si totiž, že to musím udělat za sebe a ze sebe. Protože jinak bych se do toho zamotal a nebyl bych s tím ani spokojený. Všem se stejně nikdy zavděčit nejde. Hudba je totiž jako pečivo. Někomu chutná celozrnné a někomu holt ne.

Rovnako si sa rozhodol použiť vo svojej hudbe angličtinu. Predpokladám, že takýto alternatívny spôsob hudby je viac vítaný v zahraničí než vyslovene u nás. Alebo sa mýlim?

To si netroufám soudit. Rozhodl jsem se pro angličtinu bez záměru, přišla mi univerzálnější a našel jsem si v ní řadu jazykových možností, které mému záměru vyhovovaly. Čeština by mě o ně obrala. Bezmezně ten náš jazyk miluju, ale vím, že by mě svázala, ačkoliv má hromadu zase jiných předností.

 Ako dlho ti trvala práca na albume a aké boli najväčšie úskalia pri jeho realizácií?

“Singledom” vznikalo asi tři čtvrtě roku. Na střídačku, chvilku hodně intenzivně, pak zase chvíli vůbec. Dal jsem si jako metu udělat desku jako ucelený koncept, skoro až příběh (ne jako tradiční album ve smyslu sbírky písniček). Největší trápení přišlo až u konce, když jsem si uvědomil, že jsem těch songů napsal i nahrál hodně – musel jsem přemýšlet, jaký to bude příběh, když některé části vyhodím. A vyhodil jsem toho dost, ale nakonec jsem i rád. Ve výsledku byl ale ten proces zábavný, i když to bylo místy náročné.

Keď si vezmeme, že každý týždeň sa tvorí viac a viac umelcov a každý sa chce nejako presadiť, pričom hudobná sféra je naozaj rozsiahla a málokto dokáže preraziť. V čom vidíš najväčšiu devízu tohto snaženia, do ktorého patríš aj ty?

Snažím se nad tím tak moc nepřemýšlet. Jsem přesvědčený o tom, že vlastně každá muzika (a přeneseně každá forma umění) může k někomu promlouvat, něco zprostředkovat, sdělit, zabavit … Muziky je hodně a je to dobře (i když chápu tu otázku a ano – někdy to může být frustrující). Subjektivně se na to dívám možná trochu jinak, nejde mi o to se nějak prosadit (a ve výsledku se plácat po rameni a dělat muziku pro třicet pozérů). Chtěl bych spíš jenom, ať se ty věci, které dělám, dostanou k těm specifickým pár lidem, kterým můžou něco dát. Tak jako pro mě existuje fůra desek, které mě nějakým způsobem zasáhly a musel jsem si je odžít (ne jen tak “poslouchat” a protočit dokola). A myslím, že to má takhle každý, akorát s jinými alby.

Prečo je dôležité mať toľko umelcov, ktorý nezapadajú do kolónky komerčný?

No, ono “nezapadat do kolonky komerční” je podle mě taková nálepka, která existuje jenom proto, že velká část společnosti “neumí poslouchat”. Zvykli si na nějaký standard a nemají potřebu hledat dál, něco zní moc “tvrdě”, moc “tanečně”, anebo moc “staře” a ve zlomku sekundy je to přestane zajímat. Je mi to trochu líto, protože si myslím, že se takový posluchač dobrovolně připraví o hromadu nádherných, ač méně přístupných věcí, ale respektuju to. A vlastně i chápu, proč někomu vyhovuje hudba jako klasické spotřební zboží – jen schematický kalkul (jako většina pop-music obecně, anebo ty kalkuly žánrové a formální).

Z čoho ako umelec čerpáš inšpiráciu?

Ze života, z lidí kolem mě a jejich příběhů, z přírody. Ale nemám žádný osvědčený způsob, vím jen, že to nejde na povel a že někdy to tak ze mě (nebo skrze mě?) jenom leze samo ven.

A moja posledná otázka, kde môžeme sledovať tvoju tvorbu? Kde sa dá kúpiť tvoj album? A čo chystáš v najbližšej dobe

Ideální ke sledování je asi Facebook a album je už digitálně skoro všude. 🙂

A plány nějaké na letošek mám, ale uvidíme, jak co dopadne. Nějakou muziku ven pustím, to ano, ale nechci to uspěchat. Sám nevím, co to bude, vím jenom, že bude jiné. Tentokrát to nebude příběh, ale písničky. A budou veselejší, naivnější, zpěvnější, popíkovější a možná i skočnější.

Ďakujem za rozhovor

Já děkuji!

Singledom k poslechu/download:

Spotify: https://goo.gl/HPzXQC

iTunes: https://goo.gl/y2LEuy

GooglePlay: https://goo.gl/Ky6d4h

Bandcamp: https://goo.gl/SMTwcW

YouTube: https://goo.gl/VHTAlZ

Deezer: https://goo.gl/fV8ZHr

Apple Music: https://goo.gl/E5IJoI

Supraphonline: https://goo.gl/x4SfkC

Tidal: https://goo.gl/R1BYpi

O autorovi

Pavel Chodúr

Pavel Chodúr

Študoval na VŠMU odbor Umelecká kritika a audiovizuálne štúdia. Tu sa začal venovať písaniu scenárov. Je podpísaný pod prvú slovenskú adaptáciu komiksu v réžií Romana Gregoričku Orfeova pieseň. Venuje sa kreatívnemu písaniu, réžií svojich vlastných diel, herectvu. Rád cestuje a píše o svojich cestách denníky. Niekoľko rokov fungoval v amatérskom divadle ako scenárista a herec a v súčasnosti pracuje pre castingovú agentúru Cine-jessy tiež na pozícií kreativca. Inak vo voľnom čase číta, píše, pozerá, počúva a keď mu zostane chvíľa voľného času ide sa prejsť.