Názory a komentáre

JE TU KARDINÁLNÍ SPOLEČENSKÝ PROBLÉM: A CO MY?

By  | 

Článek nemusí být vždy mnohostránkový. K navození správné diskusní atmosféry stačí někdy i jen několik řádků, pokud obsahují patřičný podnět. Ten, resp. toto téma mnou cloumá už delší dobu, ale pořád jsem nevěděl, jak ho „uchopit“. Vlastně to nevím dost dobře ani teď, ale na základě poslední příhody prostě začnu.

Stál jsem na autobusovém nádraží ve frontě na autobus, mířící mimo město. Byl jsem zdaleka nejstarší, jediný senior, zbytek „mládež“ od 20 do 40 roků. Pojednou přišel člověk středního věku, ustaraný a před každým ve frontě pronesl uctivě větu: „Mohl (mohla) byste mi dát, prosím, nějaký malý peníz na jídlo?“ Nikdo z těch občanů v produktivním věku okolo mě nehnul ani brvou, natož rukou v kapse či peněžence. Jediným dárcem jsem byl já s tichou poznámkou ve smyslu „zrovna důchodce“… On zase naznačil, že to ví, ale co mu zbývá, je prostě žebrák.

Vážení, ten ostentativní nezájem až pohrdání ostatních mě tak nadzvedly (to ještě „lepší“ sloveso si sem dát netroufnu, i když alespoň pan vonramstein by mě za to jistě nepeskoval), že jsem se rozhodl to s Vámi probrat. Upozorňuji, že nemám k jevům, jako chudoba, žebrota, zbídačování apod. žádné analýzy, statistiky, průměry a indexy – a nehodlám ani nic takového vyhledávat. Neboli hned první diskutující mně tudíž může vytknout, že se na ně, resp. jejich příčiny dívám naprosto povrchně, a já jeho kritiku oprávněně přijmu. Známý spoluobčan V. K. by možná dokonce použil jeho oblíbené „hluboce povrchně“.

Takže jak se na to dívám – díváme? Výklad příčin při tom „povrchním“ pohledu obsahuje celou škálu. Od cynického: „mohou si za to sami“ po soucitné: „na vině jsou poměry“ nebo přímo politikum: „to způsobil tento…režim“ (místo těch teček tam bývá ještě všelijaký nelichotivý přívlastek). Ty příčiny ovšem – bez ohledu na zmiňované postoje – jsou součástí většího, objektivně prokázaného problému: propast mezi bohatstvím a chudobou je stále hlubší. Celosvětově! A co víc, většina těch prvních to považuje za správné, oprávněné. Že to tu a tam může vyústit v něco podobného revoluci jim jaksi nedochází. A navíc – jak napsal například jeden německý autor: „Bezohledná orientace politiky na zájmy… bohatých Němců je cesta k podkopání naší demokracie.“

Já prostě nemohu skousnout fakt, že tento dnešní bohatý svět, nejrozvinutější a nejrozmařilejší v celých lidských dějinách, vznik těchto nešťastných osudů dopouští. Jistěže nikdy nenastane situace, že všichni jednotně budou jezdit v krásných autech, bydlet ve skvělých bytech či domech a obědvat v prvotřídních jídelnách. To nakonec nehlásali ani heroldi komunismu. Ale zajistit tu nejzákladnější potřebu člověka, to je přiměřené nasycení, by mělo být v 21. století možné ba povinné.

Zejména když je všeobecně známo, jak obrovsky se v rozvinutých zemích, včetně té naší, potravinami plýtvá. Kdesi jsem četl, že například v jedné nejmenované evropské zemi proslavené sektem a koňakem se jenom 60 procent produktů sloužících k potravě lidí spotřebovává smysluplně. Zbytek je tak či onak znehodnocen. To je hrůzná výpověď a bezesporu naznačuje směr řešení.

Nicméně skokovou nápravu v nejbližší době nečekejme; tak rychle a aktivně zas příslušné instituce, politici, sociologové apod. nekonají. Zatím tu žebráky máme a ještě dlouho mít budeme, a ti ještě dlouho budou odkázáni i na naši pomoc. A ani ti nejchudší nezchudnou o moc, když je občas tím pověstným „malým penízem“ obdarují. Ostatně (aspoň pro některé z nás) existuje „přikázání“: dávej z mála a Pánbůh ti požehná.

Vím, že na tuto výzvu vyskočí plno „čertíků z krabičky“, kteří budou cynicky a přesvědčivě tvrdit, že to dotyčný stejně propije nebo utratí za drogy. A já se rovněž cynicky zeptám: a jak to víte?! Přiznávám, že část získaných peněz mizí v těchto artiklech, ale rozhodně je to marginální podíl. Jsem přesvědčen, že drtivá většina těchto nešťastníků to použije výlučně na potřeby k vlastnímu přežití.

Na druhé straně je namístě zmínit i oprávněně kritický pohled těch, kteří řešení hledají nebo aspoň nad problémem uvažují. Ti zjišťují, že dosavadní metody boje s chudobou jsou neúčinné. Rovněž celosvětově. Neustálé zvyšování daní, poplatků, přerozdělování pro potřebné ve formě nejrůznějších sociálních dávek státy pomalu ruinuje. A hledání dalších cest zatím připomíná tápání ve tmě. Proto správně požadují, aby toto „přijímání“ bylo provázeno povinností k větší osobní odpovědnosti každého jedince.

Tato žádost má ovšem také své limity: bude se týkat více nebo méně úspěšně jen těch, co jim je kolem třiceti, umí alespoň řídit náklaďák či lokomotivu (kdosi posměšně napsal, že nejlépe atomovou ponorku); nebo toho, co zná plynně čtyři světové jazyky a má mnohaletou praxi třeba u Microsoftu; nebo absolventů některých „vysokooktanových“ univerzitních směrů. U takových je ta povinnost jaksi samozřejmostí. Padesátiletá uklízečka na dlažbě, protože její zaměstnavatel zkrachoval, to bude mít ale při „sebeodpovědnějším“ chování stále těžké.

Extrémněji laděné přístupy dokonce hlásají, že nejlepší formou boje s chudobou je chudobné nepodporovat vůbec…

Jak jsem zažil toho zmíněného dne, ale takřka denně vidím procházeje městem, zdají se mně být naši lidé lakomí a lhostejní. Bez ohledu na to, že televize ukazuje zdánlivý opak: v rámci toho „Anděla“ na Nově totiž odpovídají na ukazované otřesné osudy bližních velice vstřícně. A podobně reagují například i na program „Pomozte dětem“, který v určitých intervalech vysílá tuším TV 1.

Neboli je tu určitá rozpolcenost v přístupu k nadhozenému problému. A proto výzva, resp. otázka v titulku by po příslušné metamorfóze mohla znít: tak jací vlastně jsme? K úplnosti by zajisté velmi přispěly i odpovědi těch, o nichž jsem psal. Ti tu ovšem nejsou: mlčky postávají v ulicích nebo zastavují kolemjdoucí s tichou žádostí „mohl byste, prosím…?“

Zdroj:

Článok vyšiel v pôvodnom znení na webstránke vlkovobloguje.wordpress.com , ktorá je domovom portálu Kosa Nostra. Článok sme uverejnili bez úprav v pôvodnom znení podľa pravidiel portálu Kosa Nostra.

Kosa Nostra je svobodný portál. Chce být širokonázorový, otevřený pro všechny , kteří mají co říci. Blog obyčejných lidí pro obyčejné lidi o politice, ekonomii, fotbálku a všem ostatním, čím žije současná Česká nebo Slovenská republika

 

Pôvodný odkaz na článok:

https://vlkovobloguje.wordpress.com/2014/05/06/je-tu-kardinalni-spolecensky-problem-a-co-my/