Hudba Kultúra & umenie

Exit Empire: Hudba není dobrá, pokud té kapele nevěříte její projev.

Pavel Chodúr

Prečo názov Exit Empire?

Název jsme vymýšleli dlouho. Hledali jsme něco, co nás bude nejvíc vystihovat. „Exit Empire“ se hodí proto, že sami chceme uniknout autoritám, nenechat si diktovat, co bychom měli dělat. Současně chceme procestovat díky hudbě svět, zařídit si život v Los Angeles a vybudovat vlastní impérium pomyslně obývané fanoušky.

Tento název taky vyjadřuje velikost, epičnost, kterou se snažíme vytvářet i v hudbě. Proto používáme hodně synthů a davových řevů. Tím chceme dávat lidem sílu nebát se riskovat, protože nejsou sami. Hlavně ať žijí podle sebe. Impérium je také fenomén, který může vydržet tisíce let, čímž dáváme najevo, že tato kapela tady bude dlouho.

Čo sú pre vás najväčšie inšpirácie?

Inspirace nemá meze. Nikdy jsme neposlouchali jen jeden žánr, protože hudba jsou hlavně emoce, a nezáleží na tom, jakým stylem jsou vyjádřeny. Důležité jen je, aby to bylo opravdové a kvalitní.

K tomu, co cheme teď lidem sdělit my, nejvíc sedí metalová agrese střídaná s intimními zpěvovými linkami. A moderní elektronické prvky. Ze světových interpretů obdivujeme například Linkin Park tím, kam to dotáhli, Bring Me The Horizon jejich koncerty, I See Stars produkcí, Weeknda zvukem, Deadmau5e náladou, Hanse Zimmera osudovostí…

Fungujú u vás kompromisy? Všetci sa v kapele veľmi dobre poznáte, stáva sa že sa nad finálnou verziou skladby nezhodnete?

Když se neshodneme, tak ta skladba nebyla dost dobrá. My skládáme všechno společně, s určitou vizí, co má ten song lidem sdělit a co z něj mají cítit. Pokud se skládání ubírá jiným směrem, než jaký jsme na začátku vytičili, tak buď poupravíme message songu, nebo vznikne něco úplně jiného. A to nevadí – jde jen o to, aby každý z nás chápal, proč přesně ten song vzniká.

Pokud si někdo prosazuje určitý riff nebo text a ostatní mají pocit, že to může být ještě lepší, tak se to pořád zkoušíme vyladit. Snažíme se navzájem dotlačit k co nejlepšímu výsledku. Všichni mají stejný prostor. Dokud ale písničce všichni na sto procent nerozumí nebo z ní necítí to, co by chtěli, tak ji nikdy nevypustíme.

Máte na konte 2 hudobné klipy k vašim skladbám. Čo je pre mňa zaujímavé obidve skladby znejú inak, pričom tam ale cítiť rovnaký drajf a živelnosť. Z čoho pri tvorbe vychádzate a hlavne akú hudbu chcete robiť?

Hudba není dobrá, pokud té kapele nevěříte její projev. Nelze si hrát na někoho, kdo nejste. Je to prostě poznat. Vycházíme proto z našich vlastních zkušeností, z toho, co sami v této době prožíváme.

Před dvěma lety jsme učinili životní rozhodnutí: nechat úplně všeho a věnovat se pouze hudbě. Nese to s sebou hodně zodpovědnosti i boje s nejbližším okolí. Samotu, strach, nejistotu. Naštěstí se v kapele navzájem podporujeme a tuto podporu jsme vkládali do naší tvorby pro posluchače.

Ako to vidíte z vašim debutovým albumom? Pripravuje sa? Je vo fáze dokončovania?

Před těmi dvěma lety nám bylo jasné, že na začátku nám nikdo nepomůže. Jít do studia nemělo bez pořádného rozpočtu smysl, už vůbec ne bez pořádných songů.

Takže jsme odešli ze škol, abychom se pro jednou učili něco, co má pro nás smysl. Díky internetu se můžeme učit přímo od lidí, co jsou ve svém oboru špičky. Pomohli nám vybudovat vlastní profesionální nahrávací studio doma v ložnici, díky čemuž na podzim vyjde naše debutové album. Strašně se na to těšíme, protože to bude zakončení procesu učení, a začne nová fáze našich životů.

Album bude obsahovat již vydané singly a několik nových skladeb. Sdělení je jasné: Jsme tady a nemůžete nás ignorovat.

Myslíte si, ako debutujúci hudobníci, že je Česká hudobná scéna viacej naklonená začínajúcim hudobníkom? Aké vy vidíte najväčšie problémy pri prezentovaní samých seba vo vašom bezprostrednom okolí?

Dneska o vašem osudu nerozhoduje žádný label, který si usmyslí, že vás podepíše, nebo rádio, které vás pustí do éteru. Na lokalitě nezáleží. Fanoušci v Česku jsou stejně vášniví jako na Slovensku. Musíte kašlat na to, co si hudební profesionálové myslí. O vašem úspěchu rozhoduje jenom to, jestli svou hudbou a prezentací získáváte fanoušky.

Prezentovat se v bezprostředním okolí je v podstatě stejně neefektivní, protože lidi, které můžeme skutečně zajímat, jsou rozprostření všude.

Spievate po anglicky. Predpokladám, že jeden z hlavných ťahúňov je snaha dostať vašu hudbu čo najďalej. Plánujete robiť niečo aj v českom jazyku? V čom má pre vás angličtina silu, mimo to, že znie medzinárodne a rozumie jej viacej ľudí?

Naše oblíbená tvorba je tvořená anglicky, ať už jsou to písničky, filmy nebo knihy. Je jednoduchá a přesto je jazykem Shakespeara. Její dosah jste sami zmínili. Má pro nás proto největší smysl.

Čo je pre vás napozitívnejšie keď tvoríte? Aké sú vaše pocity, čím sa najradšej obklopujete pri tvorbe a hlavne aké máte vízie a predstavy pri tvorení konkrétnej skladby?

Nejlepší věc na skládání je spontánnost. Sedíme v jednom pokoji s kytarou nebo midi klávesami u počítače. Probíráme své životní zkušenosti a emoce, píšeme texty, tvoříme melodie, nové zvuky. V určitém bodě, kdy máme všichni jasno, co tento konkrétní song má vyjadřovat, dojde k něčemu hodně zvláštnímu.

Najednou jakoby cítíte ten okamžik, tu náladu, kterou jste vykonstruovali. A po další chvíli zjistíte, že se jí nechávate unášet. Cokoliv pak vytvoříte, i když nezávisle na sobě, k sobě pasuje. Skládání je tak pro nás velmi intimní a instinktivní záležitost.

Ku ktorým kapelám z domácej a zahraničnej scény by ste prirovnali svoju hudbu?

K vlastní hudbě nemáte odstup, hlavně se snažíte nic nenapodobovat a být prostě svůj. Ze zahraničních kapel slyšíme přirovnávání k Linkin Park, Bring Me The Horizon nebo Asking Alexandria.

Z domácí scény nám připadají blízko The Truth Is Out There, novým Breaking The Cycle nebo stálice Skywalker.

Kde a kedy vás môžeme najbližšie vidieť a čo chystáte pre svojich fanúšikov alebo celkovo pre milovníkov dobrej hudby?7. 10. 2017 chystáme v domácím Hodoníně křest alba v klubu Nautilus. To bude pecka. Dále budeme pokračovat v hraní na koncertech a v tvorbě co nejlepší hudby. Často nám lidi teď říkají, ať v tom pokračujeme a neskončíme. Všem, co mají strach, vzkazujeme: Nebojte se. My nikam neodejdeme.

Tedy, chceme se přestěhovat do Los Angeles a hrávat co největší tour, ale budeme dost hlasití na to, abyste nás slyšeli odkudkoli.

O autorovi

Pavel Chodúr

Pavel Chodúr

Študoval na VŠMU odbor Umelecká kritika a audiovizuálne štúdia. Tu sa začal venovať písaniu scenárov. Je podpísaný pod prvú slovenskú adaptáciu komiksu v réžií Romana Gregoričku Orfeova pieseň. Venuje sa kreatívnemu písaniu, réžií svojich vlastných diel, herectvu. Rád cestuje a píše o svojich cestách denníky. Niekoľko rokov fungoval v amatérskom divadle ako scenárista a herec a v súčasnosti pracuje pre castingovú agentúru Cine-jessy tiež na pozícií kreativca. Inak vo voľnom čase číta, píše, pozerá, počúva a keď mu zostane chvíľa voľného času ide sa prejsť.